Myšlenkové kotrmelce politické korektnosti

"Král je nahý!" Zvolalo dítě, kterému jsme zapoměli říct, že se to nahlas říkat nesmí. Bude třeba mu pořádně naplácat, aby si to příště už nedovolilo...

 
 Zdá se, že je všudypřítomná. V masových médiích, na parcovištích, úřadech, či školách, kde si naše děti osvojují ten správný světový názor. Nejméně zasažen je doposud samotný prostor našich domovů, kde Velký bratr zatím ještě nestačil nainstalovat svůj kamerový systém, aby tak mohl účinněji kontrolovt naše závadné myšlení.

  Kde se vlastně vzalo to, čemu dnes říkáme politická korektnost? Zrodila se v čase nových totalitních režimů nebo už ve Viktoriánské epoše v prostředí upjaté etikety? Ale kdepak, - zárodky tohoto fenoménu sahají až k úsvitu lidského rodu, ještě do časů kmenových společenství, kdy tvorům lidským počínal vládnouti totem a tabu. Její současné artistické výkony a myšlenkové kotrmelce jsou výsledkem mnohatisíciletého vývoje od svých prvních nesmělých krůčků a jednoduchých forem oblbování a mlžení, které by dnes hravě zvládl i student prvího ročníku politologie...

 Každá vládnoucí vrstva si vždy dávala pozor na choulostivá témata, jejichž veřejné probírání by mohlo vést k nežádoucím závěrům. Právo otevřeně mluvit a myslet nemohlo být uděleno každému a o některých věcech si to nedovolil ani panovník. Pokud byly ony věci řádu skrytého, nebyl ani důvod k obavám. Pokud se jednalo o věci viditelné, zařídilo se, aby nebyly lidem na očích. Pokaždé se tak ale nedařilo a situace si vynutila originální řešení :

      Když už se něco nedá zakrýt, zbývá jediné – zakáže se lidem, aby to viděli.

 Může nám to připadat absurdní, ale ono to skutečně funguje. Stačí, aby si lidé zvykli. A časem také zapomenou i na to, že si zvykli. Jen tam někde hluboko v podvědomí se nesměle ozývá hlásek, co ještě pamatuje viděné bez závoje a tváře bez masek. Pamatuje také onu mytickou dobu před zmatením jazyků. Neslyšíme ho jen proto, že na nás kdosi neustále a ze všech stran chrlí svoje zaklínadla. Nenacházíme se však v kultuře neolitu, kdy šamané tímto způsobem přivolávali bohatý úlovek, či odvraceli od svého kmene zlé duchy. Vítejte ve střední Evropě 21. století a seznamte se s jejím současným repertoárem v této oblasti.
 
        Nejčastěji používaná ZAKLÍNADLA  v době nového zmatení jazyků:
 
  Diskriminace – Tradiční argument pro cokoli, pokud to uživateli tohoto zaklínadla nevyhovuje. Pokud se však jedná o diskriminaci pozitivní, veškeré námitky tohoto druhu zmizí a uživatel se jí paradoxně začne sám dožadovat. Zaklínadlo je užíváno tím častěji, čím slabší je povědomí uživatele o tom, co diskriminace ve skutečnosti znamená.

  Rasismus – Možná nejstarší zaklínadlo v moderní historii vůbec. Téměř výhradně platí směrem od světlých odstínů ke tmavým a to i přesto, že v Africe je zvykem utlačovat albíny... Jeho masové rozšíření poslední dobou částečně ustoupilo ve prospěch zaklínadla uvedeného v předchozím případě, neboť možnosti využití jsou mnohem širší. Přesto si někteří zaklínači dodnes pletou rasu s náboženskou příslušností, či sexuální orientací.

 Xenofobie – Patří k těm novějším a pokouší se do určité míry obě předchozí zaklínadla nahradit. Na jednu stranu se nás pokouší přimět, abychom neprosazovali své vlastní zájmy a upřednostnili tak raději zájmy cizí, a zdůvod'nují toto řešení jako způsob léčby našeho 'strachu z neznámého', které
by nás mohlo 'obohatit'.  Zapomíná se však na to, že náš odpor je ve skutečnosti výsledkem toho, že jsme se s oním 'neznámým' již seznámili a toto seznámení pro nás představuje nemilou zkušenost.

  Obohacení – V drtivé míře něco, o co lídé nestojí a proto je třeba to do nich cpát horem dolem..

  Nenásilí – Nejčastější argumentace útočníka(a jeho obhájců), aby oběť nekladla odpor a on se nemusel vystavovat riziku, že by také sám nějakou tu ránu utržil. Pokud se tak stane, ukazuje svoje bebíčko do omrzení celému světu, což platí jak pro jednotlivce, tak i pro celé státní útvary.

  Lidská práva – Přísně účelový výběr toho, co je výhodné v dané situaci použít, aby osoba dosáhla maximálních východ nad svýmy konkurenty s co nejmenší vynaloženou námahou. S trochou šikovnosti lze obrátit vzhůru nohama i logické pořadí důležitosti a tak je někdy zachování anonymity a důstojnosti pachatele důležitější, než bezpečnost a ochrana majetku postižené osoby.
  Při vzrůstajících kulturních rozdílech zůčastněných osob se pak těžiště pozornosti na lidská práva výrazně posunuje v neprospěch hráčů na domácím hřišti, aby se tak předešlo napomenutí a hubování ze strany jejich vykladačů z jistých mezinárodních organizací.

  Předsudky – Označujeme tak především skutečnost, že člověk začal vůbec používat svůj mozek a učit se na základě vlastní zkušenosti. Pokud se to už nedopatřením stalo a naše zkušenost je negativní, nesmíme o tom hovořit a naopak se máme snažit přesvědčit o opaku. Toto smozřejmě neplatí na osoby, které podobná zaklínadla s oblibou používají.

  Chápání – Velice šikovně zvolené synonymum pro slovo 'ustupování' nebo 'podvolení se'. Podsouvá totiž zúčastněné osobě pocit vlastní hlouposti a omezenosti, pokud našim požadavkům nevyhoví.

  Populismus – Používá se v případě, kdy dotyčný politik klade nepatřičný důraz na zájmy občanů vlastní země, míso toho, aby je neustále poučoval a napomínal. Poslední dobou patří mezi nejoblíbenější a nejúčinější zaklínadla, zejména u představitelů těch nadnárodních uskupení, které vědí lépe než obyčejní občané, co je pro ně dobré.

  Tolerance – Asi, většina z nás dobře ví, od koho nejvíce slyšíme větu: "Buďme tolerantní k cizím názorům!" Záleží však na tom, co tím chce dotyčný naznačit. Osobně nehodlám být tolerantní ke zloději, co se chystá vloupat do mého domu, ani k někomu, kdo ho k tomuto činu bude navádět nebo ho omlouvat. A to i přesto, že spustí pokřik, jak jsem netolerantní k jeho názorům, na které má svaté právo.

  Nenávist – Velice se hodí k potlačení odporu vůči všemu, co se lidu obecnému nelíbí. Usilovným vnucováním  čehokoliv tak spolehlivě dosáhneme stavu, kdy toto nevděčný lid začne skutečně nenávidět. A tím proti němu získáme čerstvý argument pro další vnucování našich ušlechtilých záměrů pro jeho dobro.
 Naopak nenávist ke všem nevěřícím psům, přímo uvedená jako povinnost pro členy jednoho mírumilovného náboženství se .preventivně nepočítá a ten, kdo by na to poukazoval, je(jak správně tušíte) -plný nenávisti!

 Způsoby korekce viděného obrazu skutečnosti a jeho následné retuše mohou mít tisíce odlišných podob, ale pokaždé musí odpovídat jednotnému politickému zadání a jejich zadavatelé mají v arzenálu dostatek účinných sankcí pro každého, kdo se jimi odmítá řídit..
  Aby si tedy člověk nevysloužil mnohá nelichotivá označení, musí ignorovat jistá fakta i přírodní zákonitosti. A pokud  si třeba někdo dovolí naznačit, že nejúčinnější humanitární pomocí dětěm v Africe by bylo pravidelné užívání antikoncepce jejich rodiči, partně se dozví, že je rovněž plný nenávisti a navíc je rasista a nemá rád děti!

 A můžeme pokračovat - Překroutit a obrátit naruby lze i vyjádřenou obavu nad osudem homosexuálů v muslimských zemích, pokud někdo nekorektně plácne: "Nevadí vám, že tam 'teplý' hážou z okna a narážejí na kůl?" - Asi to až tolik nevadí, protože daleko víc, než házení z oken a narážení na kůl vadí to, že jste použili onen vulgarismus, který oni běžně používají i mezi sebou. Navíc ještě budete obviněni, že otevřeně mluvíte o tom, 'co se jim tam děje' a to byste neměli, protože tím provokujete a dotkli jste se čísi posvátné víry. Pak se nemůžete divit, jestli se urazí a narazí na ten kůl i vás. A to prosím, bez lubrikantu!

 Jistě, můžeme si dělat  srandičky, ale znovu nám zatrne, když uslyšíme další ukázku politicko-korektní masáže čelních laloků:
  "Nemůžeme zatýkat ty zmatené lidi, co odešli bojovat za Islámský stát a nyní se zklamaní vracejí do svých domovů v Evropě. Musíme je chápat. Je samotné, jejich frustraci i to, že se vrátili válčit k nám a radikalizovat svoje bratry vlažné ve víře. Jsou to oběti a musíme se o ně postarat. Naopak je třeba si dát pozor na naše pravicové extrémisty, kterým se to nelíbí a chtěli by jim ubližovat!"

 Všimli jste si? - Zaklínadla typu: diskriminace, lidská práva, tolerance, předsudky atd. jsou zde přítomna spíše latentně, ale jejich účinek se neztrácí. Naopak -  původní formy jsou rozpuštěny v jeden organický celek a obsah se tak aktualizoval v čerstvém emotivním apelu. Pravým zaklínačům také nevadí ani jeho poněkud absurdní příchuť.

 Jak vidíte - různé kombinace zaklíndel pro vyšší účinek použité kletby představují vyšší vývojový stupeň. Byly vyvinuty za pomoci pseudohumanistické sofistiky čerpající z bohaté zkušenosti všech manipulátorů v historii, důmyslně využívající jak synergické efekty, tak i logické smyčky jako pojistky proti jakékoli argumentaci.  
 Manuály pro jejich použití velmi pečlivě nastudovala většina našich milých politiků, ale i mladých, ambiciózních pracovníků v oblasti masmédií. Nápadně připomínají ten typ advokátů, co se snaží přesvědčit porotu, že okradený je vinen zločinem pobízení ke krádeži tím, že si pořídil bezpečnostní dveře a svojí oběť(zloděje) tak svévolně vyprovokoval...
 Při snaze o podsouvání si však na rozdíl od právníků berou na pomoc svojí oblíbenou mantru: "Já jsem se jenom zeptal..." A navzdory všem odpovědím se 'zeptají' třeba desetkrát za sebou, dokud nedostanou tu 'správnou odpověď', podle zadání od režie.

 Jede se podle plánu a normy se musí plnit stůj, co stůj!  Tak čest vaší práci, páni zaklínači, tuhletu pětiletku určitě splníte. A vy ostatní zpozorněte, když vám budou spílat, jak jste netolerantní a nerespektujete jejich názory.
 Protože politická korektnost není názor, ale metoda. Neurolingvistická metoda k ochromení našeho rozumu. Je to druh 'biologické zbraně', kterou naše civilizace dala do rukou svým likvidátorům.
A léta jejího vývoje a masového pěstování jí dovedla na úroveň, o které nesnil ani sám Orwell...

     
          Fr. Filip Dvořák

  (autor je publicista, rocker a dobrodruh)

 
 https://www.facebook.com/frantisekfilip.dvorak