Volby, loutky a loutkovodiči

VOLBY, LOUTKY A LOUTKOVODIČI

 Mohou volby něco změnit? Říká se, že kdyby ano, tak už je tam nahoře dávno zakázali. Není to tak docela pravda, jinak bychom nebyli svědky tolika zuřivých antikampaní, které systém a jeho lidé vyprodukuji na adresu euroskeptických hnutí a neodpustí si při jakékoli příležitosti označit tyto subjekty za extremisty, xenofoby či dokonce fašisty. Projevuje se tak jejich veliký strach z toho, že by k nějaké té změně snad (nedejbože) mohlo dojít!

Něco však opravdu nemohou a to je způsob uvažování voličů a z něho pramenící metody manipulace uplatňované v jakémkoli marketingu. Jitěže je to divadlo, nicméně investuje se do jeho dramaturgie, produkce i samotných protagonistů tolik, že patrně nebude úplně jedno, jaká figurka bude nakonec vybrána a jestli se s ní bude hrát snadno, či nedejbože projeví v chystané partii vlastní vůli a to v míře poněkud nežádoucí. Riziko stoupá přímo úměrně pozici kandiáta na domácí a mezinárodní scéně. Proto také nebývá pro loutkovodiče příliš vhodné, když si třeba kandidát platí svojí kampaň sám. Zrovna tak je nevhodné, když volič používá vlastní mozek a to především II. signální soustavu.

 Rozhodovat se v politice výhradně podle osobních sympatií je podle mne přepych, kterým bychom měli velmi šetřit a někdy si ho raději odpustit úplně. V určité situaci je to stejně pošetilé, jako zvolit v průběhu šachové partie následující tahy podle toho, zda se nám kůň líbí více nežli střelec.
 To, že se tak děje, bývá důvodem, proč místo myšlenkového obsahu volíme už ani ne jeho formu, ale samotný nosič. Imagemakeři o práci hned tak nepřijdou, neboť na rozdíl od voličů dobře vědí, že OBAL PRODÁVÁ a dárky, co jsme vybrali našim blízkým si rozbalí až doma pod stromečkem. S tím rozdílem, že je nebudou moci vrátit a to přinejmenším několik dalších let, po které by se na většinu jiného zboží vztahovala záruční doba.

 V této souvislosti se často zapomíná na jednu podstatnou věc. Pravdivostní hodnota informace má tu podivnou vlastnost, že se nesnižuje v okamžiku, kdy jí vysloví někdo, vůči komu cítíme osobní averzi. A také se nemění ani tehdy, pokud tak učiní osoba ke které chováme obdiv. Problém nastává, když tyto věci nedokážeme nebo nechceme rozlišit a to se děje bohužel velmi často.
 Franta říká, že prší, ale ten Franta je hajzl a proto svítí sluníčko i když je zataženo. Pokud by ale tvrdil, že svítí sluníčko, tak je to divný, protože to už říkal Jirka a ten Jirka je fajn. Takže Jirka myslí určitě jiný sluníčko než Franta.
 Podobné logické skvosty dokáže vykouzlit mysl, pevně lapena v emočních kleštích a to ještě dříve, než se do věci vloží jakýkoli vnější manipulátor. Velmi mu tím usnadňujeme práci.

 Co je však jestě smutnější - sami sebe čím dál častěji přesvěčujeme o tom, že nemáme šanci cokoli změnit. A díky tomu se i ony proklínané GLOBÁLNÍ ELITY mohou cítit mocnější, než doopravdy jsou.
 
 Je užitečné si přiznat, že důležitý je vždy loutkovodič, ale to neznamená, že přestaneme cokoli dělat a nebudeme se tak k jeho radosti vměšovat ani do našich vlastních záležitotí! Přinejmenším nic nepodnikat, dokud nebudeme vědět, kam přesně ty jejich provázky vedou. Jenže tímto způsobem to nezjistíme nikdy.

 Máme naději, jen pokud dostaneme dotyčné loutky z jeviště a připravíme tím alespoň na chvíli Loutkáře o jeho nástroj a tím i o čas a energii, kterou bude nucen vynaložit na výrobu jejich náhrad.
 A možná se nám při tom podaří koutkem oka zahlédnout i technologické postupy, které za tímto účelem používá...

  Fr. Filip Dvořák

 (autor je publicista, rocker a dobrodruh)

https://www.facebook.com/frantisekfilip.dvorak