Sebemrskačství přes cizí záda

Tato revoluční inovace tradiční masochistické techniky se v západní civilizaci rozšířila nebývalou měrou a místy nabývá až pandemických rozměrů. Ve ´slušné společnosti´ patří k dobrému vychování a v akademických kruzích se z ní stal povinný předmět. V čem spočívá její neodolatelná přitažlivost není tak těžké uhodnout.
 Na prvním místě je jistě bezpečnost provedení i při maximálním nasazení. Dále je možné obecenstvu tvrdit, že bičující přeci nikoho nenapadá a je mu nesmírně líto, že se musí takovým způsobem omlouvat. Poté je třeba zdůraznit její ´dominový efekt´- aby případný postižený nedošel úhony, musí si urychleně najít sám svojí oběť, aby byl v onom řetězci ušetřen. Běda však tomu, kdo by vytrhl bič z ruky trestající a obrátil ho proti samotnému vykonavateli. Směr je určen a takový provinilec by to za svojí sabotáž schytal ze všech stran na kůži vlastní, nekrytý těly svých živých štítů.    
 A tak se vždy takový aktivista začne hlasitě omlouvat nikoli za sebe, ale za ty, co mu nejsou po chuti, chtěje je tak přimět ke změně názorů, které zastávají bez jeho dovolení. Zjistil totiž, že tento způsob je mnohem účinější, než dosažení změny názorů oponenta předložením logických argumentů. A jde to jako po másle.
 Omlouváme se za dávné hříchy našich pradědů, skutečné, či dommělé, ale s nebývalou chutí znovu a znovu objevované. Omlouváme se za technický pokrok, který se nedostal lovcům lebek, za splachovací záchod těm, co vesele defekují podél silnic za plného provozu a stydíme se za ústřední topení, neboť netopíme velbloudím trusem. Omlouváme se za naše tradice a naše zákony, které obtěžují ty, co se jimi odmítají řídit a za naši životní úroveň, která stojí na jejich dodržování. Omlouváme se za to, že si je chceme zachovat a činíme tak ´násilí´ všem příchozím, kteří si s sebou nesou to, kvůli čemu utíkají.
 Nevidíme nebo nechceme vidět, že tím dáváme návod těm, co omluvu ve svém civilizačním repertoáru nemají, aby nás o to víc začali obviňovat z toho, za co se omlouváme. Návod na to, jak v nás vyvolat stud, v jehož atmosféře nebudeme schopni odolat stupňujícím se požadavkům, jen proto abychom svoje hypertrofované trestající superego utišili jako nějaké hněvivé božstvo. Nepotřebují psychoanalýzu, Freuda s jeho libidem ani Junga s jeho archetypy. Prostě to intuitivně cítí. Ti, co se takto využívat našeho studu v nejmenším nestydí.
 Podvědomí je mrcha... Ti hlavní hybatelé, kteří první vzali do ruky onen bič, dobře vědí co dělají. Mají dobré vzdělání, vysoké postavení a vytříbenou etiketu. Avšak jejich city a emoce jsou možná více atrofované, než u té nevědomé masy /ustrnulé v análně-sadistické vývojové fázi/, kterou uvedli do pohybu.
 Jenže situace se začíná měnit a soudruzi to zase tak pevně v ruce nedrží. Lidem v Evropě začíná svítat, že jejich duše, po staletí cepovaná pojmem hříchu, oběti a poviného milosrdenství, byla chycena do pasti a jako křeček v kleci je nucena roztáčet kolo, které jí doveze ledatak do míst o kterých se po 22 hodině nemluví. Protože největší podvod na civilizaci je zneužití jejích vlastních hodnot tak, že překroutíme jejich princip, aniž by se příliš změnila jejich vnější podoba.
 Mám dojem, že těch křečků, co roztáčeli kolečka, aniž by tušili, co činí, začíná nějak ubývat. Podvedení a naštvaní vyrážejí dvířka svých klecí.. Takže pánové, pozor - v tom kolektivním podvědomí se opravdu skrývají síly, které je neradno provokovat. Aby tahle lavina nesmetla i vás!

  Fr.Filip Dvořák

(autor je publicista, rocker a dobrodruh)