Zachovejte paniku!

Evropou už hordy táhnou, země se otřásá a tisícileté hradby se hroutí. My se přitom rozhlížíme do všech světových stran, co na to ten, či onen a hlavně - kdo nás bude z toho marasmu nakonec tahat? Nemůžeme se nějak dohodnout, odkud má ta vytoužená pomoc přijít a také se někdy dopouštíme přehnaného očekávání u případných spasitelů. Jak to ale za našimi humny ve skutečnosti vypadá?

 Zkušenost nám říká, že ´Mráz přichází z Kremlu a neštovice z Bruselu!'. Když si k tomu ještě uvědomíme, že i ta Amerika už dávno není, co bývala, důvodů k optimismu příliš mnoho nemáme. Přesto je v povaze tonoucího chytat se stébla, třeba i toho, které tonoucímu hází ten, kdo o jeho ´užitečnosti´ ví své. Nejde tedy o pomoc tonoucímu, ale o zjištění stavu, jak na tom dotyčný asi je, když se na ono stéblo vrhá.

 Nacházíme se ve stadiu, kdy jistá část obyvatel pevně doufá, že nás zachrání 'bašta demokracie' z oválné pracovny, jakoby stále odmítali vidět, kam za poslední dobu jejich ´prozíravá politika´ vedla. Kde se v rámci hyperkorektnosti kritizuje za diskriminaci a porušování lidských práv kde kdo a přitom se oči cudně mhouří nad stavem lidských práv, pokud se to nehodí. Zejména u Saůdských petrokámošů, v jejichž 'ochotu' přijímat své souvěrce z řad běženců mohli věřit snad jen abslolventi jistých ústavů, o které je na trhu práce velká pranice.. Přitom onen káravý ukazováček, od začátku směřuje na 'neochotné' a 'nesolidární' země ze střední a východní Evropy.

 Jiní se upínají na východ k ´mohutnému slovanskému dubisku´. Tam se sice již před časem změnil politický režim, avšak už ne toliko způsob vládnutí. Navíc má Rusko spoustu problémů samo se sebou i se svými vlastními ´hordami´, byť na svém území nepovolí ani zlomek z toho, čím se jim snaží zavděčit ´liberální Západ´ a podobně vojenské výsledky proti IS odpovídají také menší ´opatrnosti´ před kritikou lidsko-právních aktivistů.

 Další část lidí(povětšinou elity a jejich spřízněné duše) do omrzení vyzývají ke klidu a vidí i nadále budoucnost a záchranu v řešení osvícených hlav z EU. Přitom i slepý vidí, že ti vznikající problémy nejen neřeší(kromě zásadních věcí typu křivosti okurek), ale na běžícím pásu je vyrábějí, aby měli další pracovní náplň a tím i argument pro svou existenci. Možná že některým už začíná docházet, že tento stav je neudržitelný a v důsledku toho může ohrozit i samotné jejich posty, stále se však bojí, že s vaničkou vylijí i to dítě, které se v ní topí...

 Nedělejme si žádné iluze. Gosudar i strýček Sam udělají nakonec pouze to, co bude především v JEJICH zájmu. Stejně tak i všechny možné i nemožné nadnárodní korporace. My se zatím v Evropě budeme dál snažit udržet při životě něco, co sice přestalo fungovat, ale z venku jsou ještě vidět naleštěná, setrvačností se točící kolečka. V tom spočívá onen kámen úrazu - podělávalo se to pomalu a nenápadně. Nikoli dostatečně rychle a natolik zřetelně, že by onu akutnost dokázaly rozeznat i ty naše intelektuální elity, kterým až teď možná došlo, že zákonitě vzedmuté emoce tím svým chlácholením a napomínáním pouze více rozjitřili. Teď už jedeme z kopce a málokdo touží po tom, aby nám ten barák spadnul na hlavu ještě dřív, než z něj stačíme utéci. Nebo snad v lepším případě nespadnul dřív, než se odhalí a opraví špatně vypočítaná statika oné budovy? Obávám se, že to od začátku byla utopie - a za tu se platí.
 
Také bych prosil - už žádná stébla! Když je totiž budeme tonoucímu házet v patřičných intervalech, může se nám povést, že se dotyčný utopí dřív, než ho napadne začít sám plavat. Nic jiného nám ale nezbývá. Pokud nezačneme sami bez pomoci, nikdy se jí nemusíme dočkat. Ale když to zkoušíme, začínáme se divit, kolik lidí se k nám postupně přidává.
 Že to dost dobře neumíme? Chtělo by to mnohem více času, odbornou přípravu...kurzy....dotace..? -Dobře, to byl vtip. Nebo že nám napřed musí někdo odpovědný ukázat cestu? Tak pak se najde vždy dost těch, kteří naší energie využijí ve směru svých osobních zájmů a dovedou nás až tam, kam jsme nikdy dojít nechtěli.
 
 Máme jednat bez emocí? Je absurdní vyzívat lidi k tlumení emocí a přitom je bombardovat emocemi v podobě vyvolávání pocitu viny a studu, pokud mají obavy ze skutečnosti, kterou nebylo možno neustále zakrývat . Emoce jsou hybnou silou dějin a nelze je eliminovat. Lze je ale poznat a uvědomit si, kdy přirozeně vycházejí z nás a kdy jsou nám kýmsi víceméně 'implantovány'. Že je to nemožné rozeznat? Možná je to prosté víc, než by se někomu mohlo líbit. Stačí se držet přirozeného rozumu oproštěného nikoli od všech emocí, ale od všech možných ideologií! A pro začátek začít konečně respektovat náš pud sebezáchovy, který nám příroda nenadělila pro srandu a to je také důvod, proč se ho některé ideologie snaží mermomocí potlačit. Vsugerovat nám, že v zájmu 'altruismu' je třeba spáchat sebevraždu, abychom si 'zachovali tvář' i když tím nakonec nepomůžeme nikomu. Jenom na chvíli těm, co se na tomto ohromném etnobyznysu podílejí. Pokud však místo toho onen pud sebezáchovy altruisticky a přirozeně přenášíme na naše budoucí generace, vidíme smysluplnost tohoto po tisíciletí uplatňovaného postupu a sebešikovnější ideologové s tím příliš nezmohou. Historie mluví jasně: Každá civilizace může absorbovat pouze omezený počet osob z blízkého kulturního okruhu. Pouze ty, co se začleňit chtějí a ne ty, co se nám snaží místo poděkování drze vnutit svoje vlastní ´zvyklosti´, o jejichž ´kulturním přínosu´ jsme se už mohli dostatečně přesvědčit.
 
 Žádný vůdce nám směr ukazovat nemusí, protože ten kompas máme v sobě. Čím později ho ale začneme používat, tím více si koledujeme o ´jednoduchá řešení´, která se prosadí v časové tísni a eskalujícím napětí. Malér to bude určitě, tomu se nevyhneme. Ale záleží na nás, do jakých rozměrů ho necháme narůst!

  Fr.Filip Dvořák

(autor je publicista, rocker a dobrodruh)