Rozhádaní a zranitelní ?
ROZHÁDANÍ A ZRANITELNÍ ?
Táhnout za jeden provaz je lepší než na něm viset. Přesto nám ta první varianta šla v dějinách podstatně hůře. Jako bychom zapomínali, že pro méně početné národy je tato schopnost nezbytná pro jejich přežití. A že jsme už kolikrát měli na mále není nutno připomínat... nebo snad ano?
Hodně zlí jazykové tvrdí, že typický Čech je schopen koukat se z okna restaurace na vraždu v protější ulici, popíjet pivo, přikusovat klobásu a být v klidu. Kdo by mu ale sáhnul na to pivo nebo klobásu, toho zabije nebo mu alespoň přerazí obě ruce.
Tak hrozné to s námi snad není i když by to možná chtělo méně toho hraní si na vlastním písečku a staráním se jen o svůj půllitr. Jiný problém je, že se pokaždé najde tisíc odborníků, kteří přesně vědí, co je třeba a přesvědčeni o své jediné pravdě tvrdošíjně prosazují tisíc protichůdných řešení. Východisko zatím nepřinesla scholastika, víra, ani nformační technologie, mylně považované za nástroj dialogu a porozumění.
Rozhádaná vlastenecká scéna je dobře známa již za Rakouska-Uherska. Staročeši a mladočeši si nemohli přijít na jméno (k veliké radosti a někdy i přispění tajné policie) a pokud půjdeme ještě hlouběji do minulosti, tak třeba husité na tom byli ještě hůře. Nezřídka se ukázalo, že urputná radikalizace napáchala škody stejně jako přílišná laxnost a příklady můžeme najít jak v husitské době, či za c. k. monarchie, kde se to už tenkrát hemžilo fízly pod rozličnými maskami. Postava Rudolfa Mrvy a proces s Omladinou zeje v paměti národa jako díra po vytrhnutém zubu.
Aktuálním tématem toto zůstává i nadále, zvláště v oblasti sociálních sítí, kde je člověk pokoušen výzvami typu: „Kdybyste tady jenom blbě nekecali a radši jeli někam vystřílet mešitu.“ - To pak člověk opravdu neví, zda je oním vyzyvatelem skutečný magor nebo spíše policejní provokatér. Každopádně se tímto způsobem vyrobí 'důkaz' pro tvrzení, jak jsou ti vlastenci agresivní a krvelační. Dalším krokem jsou paragrafy šíté na míru, jako třeba ten o předsudečné nenávisti...
Jakákoli záminka se hodí a čertovo dílo se daří, proto je rozlišovací schopnost zásadní věcí. Její absence pak působí poněkud komicky, přestože má fatální důsledky. Podobně to funguje i v případě, kdy některé prosté duše staví velké hráče jako třeba Sorose nebo Rockefellera do stejné řady jako chudáka Roubíčka od vedle..
Schopnost se ztrapnit tak dává další zbytečnou munici do rukou protivníka a vlastním lidem proměňuje jejich argumenty ve slepé patrony. Dochází k postupné defenzivě a přílišné vlastenecké nadšení budí podezření či úsměv. Stojí snad na tomto poli proti sobě kovaní profíci proti amatérům?
Dlouho to vypadalo, že proti nejednotné vlastenecké opozici ční pevná hradba probruselských kádrů, kteří dovedou její osudné nejednoty šikovně využít. Zdá se však, že se tento neduh nevyhnul ani jim a to v míře větší, než se čekalo. Kde tedy udělali soudruzi z EU chybu?
Mluví se o nesouladu mezi tzv. evopskými a americkými zájmy a že nedávný přítel náš nejdražší se k nám začal obracet zády spolu s jistými činiteli doposud v evropském prostoru se nacházejícími. A to buď vyvolalo, či jen urychlilo dřímající rozkol i mezi strukturami, držícími moc v naší malé české kotlince.
USA náš vzor, ale Trump se moc nehodí, osa světové ekonomiky se přesouvá k východu, globalisté a neokoni na sebe zkouší nové chvaty, pravice se chová levicověji než levice a samo toto rozdělení postupně ztrácí smysl. Noty už nejsou předem rozdány, což mnohé velmi děsí.
ČSSD, ODS, KDU-ČSL, TOP 09, STAN i Piráti zažívají novou zkušenost – společný nepřítel přestal tak docela stačit a ANO jakoby stále váhalo, kam bude výhodnější se přiklonit, či alespoň jaká by byla snesitelnější blecha v kožichu.
Podstatné však je, že ti co svorně nadávali na euroskeptiky si jdou vzájemně po krku a uštědřené škrábance jsou stále bolestivější. Jistě, divadlo pro lidi se hraje pořád, avšak herci začínají vypadávat z role a režisérům se nějak pomíchaly scénáře.
Nevstupujeme snad do fáze, kdy se začíná rozkládat celý dosavadní systém? Průvodním znakem by bylo i to, že v nastávajícím chaosu přibývá množství rozličných zákázů i příkazů jako hub po dešti a společnost se ocitá pod stále větší kontrolou. Říká se, že umírající kobyla nejvíc kope. Otázkou zůstává, jestli se máme do té doby držet stranou, abychom nedostali kopytem do zubů nebo se radši dát konečně dohromady a společnými silami zkrátit její trápení...
Fr. Filip Dvořák
(autor je publicista, rocker a dobrodruh)
https://www.facebook.com/frantisekfilip.dvorak
František Filip Dvořák
Kdopak nám tu rozeštvává lidi ?
Úhybný manévr uličníka, co potají vypustí pšouk a rychle se vytratí z místa činu, aby byl mimo podezření - ustavila naše vláda na běžnou politickou praxi.
František Filip Dvořák
Patologie - cesta k moci
Civilizační choroby jsou na vzestupu, Sociální napětí si vybírá svou daň. A vůli k uzdravení má organismus jen tehdy, pokud průvodní 'výhody' nemoci nepřevládnou nad jejími příznaky
František Filip Dvořák
Pravidlo velkého a malého násilí
Když se konflikt řeší pěstí, nikdo nečeká, že to skončí podepsanou mírovou smlouvou. Pepa se v hospodě popere s Frantou, ráno si podají ruku a pivo se točí dál... Ale to je chyba - propásli jsme netušené možnosti
František Filip Dvořák
Občan jako nepřítel státu
Stát to myslí vždycky dobře a jediný kdo mu to kazí jsou jeho občané. Proto by je chtěl mít nejraději v instantní formě, neboť přirozené lidské zdroje musí projít relativně pracnou úpravou
František Filip Dvořák
Jak dělat věci, aby nefungovaly
Někdy žasneme nad tím, jaké úsilí věnují naši představitelé na první pohled zbytečným věcem, aby pak ve výsledku tyto maličkosti zásadně ochromili požadovaný výsledek...
František Filip Dvořák
Záminky, výmluvy a nevhodné otázky
Vlastní odpovědnosti se naši politici již dávno naučili vyhýbat mnoha způsoby. Oblíbenou metodou jsou kouzelné mantry, jejichž účinnost sice může časem vyprchat, ale svůj účel splní dokonale.
František Filip Dvořák
Kdo jest bez viny, ať hodí Putinem!
Byl snad Putinovi aktivován čip? Nebo jsme toho 'šíleného medvěda' tak dlouho dráždili, až se utrhnul ze řetězů? Kdo ví? Každopádně hurá, měli jsme pravdu! A navíc - my jsme přece žádnou chybu neudělali...
František Filip Dvořák
Potkal jsem 'ilegálního' Covida..
"Kdy jsi naposled viděl ilegálního migranta? A jak jsi ho poznal? On se ti představil?" Podobně duchaplné argumenty slýcháme z řad ideologicky uvědomělých občanů poměrně často..
František Filip Dvořák
Potřebujeme vůbec ty čipy do mozku?
Samotné ideologie jsou možná zhoubnější než obávaná mRNA či grafen ve vakcínách a chemtrails dohromady...
František Filip Dvořák
Kolik ještě much jednou ranou?
Všechny tajné služby mají nějakého toho kostlivce ve skříni. Jde jen o to, kterým se momentálně rozhodneme strašit a kolik much tím hodláme zabít.
František Filip Dvořák
Může to být ještě horší...
Nad změnami, které se udály za poslední rok by mnohý z nás jistě zaplakal. Optimista si však dovede představit dopady ještě horší a radovat se, že zatím nenastaly.
František Filip Dvořák
Jeden virus nestačí
Celá pandemie koronaviru se ukázala jako jeden velký test. Otázkou zůstává - komu a za jakým účelem budou výsledky tohoto testu sloužit?
František Filip Dvořák
Udavači všech zemí - spojte se!
Za dobu lidské existence se udávalo za všechno možné. Udání a obvinění z politických důvodů patří mezi ta nejstarší v dějinách a jejich účelovost..
František Filip Dvořák
Arogance - znamení doby
Systém potřebuje lidi frustrované a naštvané, aby mohl této jejich negativní energie využít. Je jen třeba dělat vše pro to, aby se cílem hněvu nestaly elity tohoto systému ale samotní lidé mezi sebou.
František Filip Dvořák
Genderově vyvážená cesta do pekel
Původní myšlenka ženské emancipace (jako ostatně spousta jiných pozitivních záměrů v dějinách) již dávno zmutovala do maligní formy.
František Filip Dvořák
Špatná karma Evropy?
Vnitřní rozklad, popření hodnot a kolonizace naruby - tak vypadá Evropa dnes. Na tyto problémy jsme si však zadělali už hodně dávno...
František Filip Dvořák
Žádoucí a nežádoucí konspirační teorie
Takzvané konspirační teorie jsou naším politickým a mediálním meinstreamem obvykle pokládány za cosi nekalého a zavádějícího. Když se to ale hodí, tak...
František Filip Dvořák
Myšlenkové kotrmelce politické korektnosti
Zdá se, že je všudypřítomná. V masových médiích, na parcovištích, úřadech, či školách, kde si naše děti osvojují ten správný světový názor.
František Filip Dvořák
Kdo z koho ve střetu kultur ?
Bojovníci Islámského Státu se vracejí domů do Evropy. Místo vězení a odsouzení si prý zaslouží spíše psychoterapeutickou pomoc. To už se nám ti sluníčkáři úplně zbláznili?
František Filip Dvořák
Falešná hra na sociální smír
Hlavní problém tzv. konzumní společnosti nespočívá v nenažranosti samotné, ale v podmiňovacím programu našeho kolektivním podvědomí, který ji generuje a posvěcuje.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 43
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1681x