Humor a jeho trestní postih

 Ony už nám zase ty 'mouchy s.... na císaře pána'?  Vypadá to tak a těch vtipů, které nemohou být politicky korektní, bude přibývat. A to i přes to, že tento druh humoru může být někdy sebevražedným projevem.

Tak ony už nám zase ty ´mouchy serou na císaře pána´? Zřejmě ano a velice důkladně, jak můžeme sledovat na zvyšující se hysterii příslušných činitelů nad ´lidovou tvořivostí´, která se projevuje na sociálních sítích i v prostředí klasické české hospody.

 Vtipy s politickou tématikou jsou v našich zemích důvěrně známy hlavně od dob Rakouska-Uherska, i když tato tradice je nepochybně mnohem starší a v různé formě provází naší civilizaci po celou její historii. Jejich obliba a četnost kolísá nepřímo úměrně se spokojenosti obyvatel se svými čelnými představiteli a veškeré pokusy tyto přirozené projevy potlačit vyvolají pokaždé jen ´Papinův efekt´.

 Oni ti ´čelní představitelé´ jsou zřejmě i v tomto směru nepoučitelní. Místo toho, aby byli svým způsobem vděční za tento vysoce spolehlivý indikátor sociálního klimatu, vyvinutý přirozeným způsobem a naprosto zdarma, budou raději královsky platit všemožné agentury, jejichž hlavním úkolem je pokřivení reality dle požadavků zadavetele. Přestože ony ´požadavky´ bývají v převážné většině nevyslovené, na věci to vůbec nic nemění.

 Každý moudrý panovník si na svém dvoře vydržoval blázna/šaška, aby se tomuto zkreslenému zobrazení vyhnul. Dnešní ´šašci´ jsou naopak placeni za to, že se tyto pokřivené obrazy ze všech sil snaží vnutit lidu prostému, kterého pokládají a priori za lid blbý. A představte si - ono to nefunguje! Přes všechny vynaložené prostředky, přes všechny ´cukry a biče´, přes všechny postihy hrozící těm, kteří odmítají hledět do tohoto křivého zrcadla. Zrcadla, za jehož existenci musí každý měsíc platit i tehdy, kdy ho raději zakryjí závěsem nebo otočí ke zdi.

 Ne, že by i v dobách dřívějších neexistovaly ´promo akce´ placené panovníky či velmoži, ale bylo poměrně snažší rozeznat herce-protagonisty i jejich motivy. Celé toto představení bývalo též i terčem vtipů a lidového humoru. Dnešní doba je však příznačná tím, že herci-protagonisté se snaží maskovat za věrozvěsty a posly té jediné pravdy a lásky. Ty jsou, jak známo - posvátné a utahování si z nich je zapovězeno. Toto se za celé věky nezměnilo.

 Právě tato skutečnost provokuje. Rouhač, kacíř, či momentálně oblíbený ´pravicový extrémista´ si nenechá vnutit žádnou mediální realitu, která odporuje jeho vlastní zkušenosti. A podobně jako s lidmi je to i s národy. O češích za Protektorátu okupanti říkali, že jsou to ´smějící se bestie´.

 Po historické zkušenosti s obdobím nacismu a komunismu jsme nějakou dobu měli pocit, že smysl pro humor může být sebevražednou vlastností pouze v Islámském světě. To však pomalu přestává platit. Zejména ve chvíli, kdy nově se utvářející totalitní systém z jednoho kulturního okruhu začne být vstřícný k totalitnímu systému starobylému a v jiném kulturním okruhu vzniklému. Nenávist k nekorektním vtipům a karikaturám je jim společná. To je také vždy odhalí. Protože - CO NESNESE KARIKATURU, STÁVÁ SE KARIKATUROU SEBE SAMA.

 Těch vtipů, které nejsou a nemohou být politicky korektní, bude přibývat. Budou jako lakmusové papírky signalizovat změny ve společenské chemii. Nechte si to projít hlavou. A nebo je splachujte do záchodu tak dlouho, až vám ho ucpou a všechny ty dobroty pak vyplavou na povrch s nebývalou naléhavostí. A bude po srandě!
 

 Fr.Filip Dvořák

(autor je publicista, rocker a dobrodruh)

https://www.facebook.com/frantisekfilip.dvorak